Dechová terapie - práce s dechem
podle C. Veeninga a M.Schneider

Dech je cesta k sebepoznání a vlastnímu bytí.

Život a dech jsou spolu velmi úzce propojeny. Bez dechu by člověk během několika málo minut zemřel. Dýchání, tedy fyziologická část dechu, je vysvětlitelné a důkladně prozkoumané. Dech jako fenomen bezprostředně spjatý se životem je přímo či nepřímo provázán s každým funkčním okruhem lidského těla jako žádná jiná tělesná funkce. Pokud dech vědomě prožíváme a prociťujeme, může se stát i vodítkem a cestou ke schopnosti stále lépe vnímat sebe sama, probudit sebeléčivé síly svého těla a probudit se a otevřít i své hluboké vnitřní moudrosti, intuici.

K vědomě prociťovanému a prožívanému dechu nás inspiruje práce holandského dechového terapeuta Cornelise Veeninga, kterou v současné době terapeuticky dále rozvíjejí jeho následovníci v dechových dílnách v Západní Evropě, zejména v Německu, Švýcarsku a Holandsku.

Tento způsob práce s dechem poskytuje člověku nové možnosti prožívání sebe sama. Cílem práce s dechem je vnímání vlastního těla zevnitř. Práce s dechem podle C.Veeninga je učení se diferencovanému vnitřnímu vnímání, v němž se rozvíjí schopnost hlubokého cítění a intuice. Švýcarská dechová terapeutka Margrit Schneider rozvíjí tuto metodu terapeuticky dále. Zpracování témat vzešlých z vnitřního vnímání v rozhovoru s terapeutem metodou logo-psycho-somatiky napomáhá člověku v postupném utváření vědomí sebe sama jako celistvé bytosti.

Při učení se vnitřnímu vnímání se naše smysly obracejí do nitra, aby mohly zachytit stopu dechu. Skrze pozornost obrácenou do nitra zakoušíme tělo nejen z pohledu anatomie, ale stáváme se vnímaví i k informacím na duševní, duchovní a energetické úrovni. Když se nám podaří zachytit pod hrubohmotným rytmickým dechem plynulý pohyb vnitřního dechu, otevíráme tím pro sebe ve svém nitru nový prostor k učení. Je to hlubinně psychologická práce, při níž poznání vychází z nitra našeho těla. Při takové práci s dechem se nezaobíráme vnějším dechem, tzn. neučíme se ani nepraktikujeme žádná dechová cvičení ani dechové techniky. Místo toho vedou meditativní cvičení vnitřního vnímání ve spojení s vnitřním dechem k přiblížení se oblasti nevědomí. V přihlížení a zkoumání, v údivu a chápání se otevírá přístup k nevědomému vědění těla, které se projevuje skrze vnímání, pocity, obrazy a fantazie, které při práci s dechem spontánně vystupují z hloubky nevědomí.

Odevzdáním se dechu a jeho prociťováním se postupně vytváří stále hlubší schopnost vnímání a uvědomělého prociťování a prožívání. Naše fyzické tělo se tak pomalu stává oduševnělým tělem, které do svého života integruje i svou duchovní složku. Naše „vnitřní bytost“, nazývaná také duší, se rozvíjí, a člověk se učí žít ve své celistvosti, zahrnující tělesnou, duševní i duchovní složku. Touto cestou sebeprožívání a seberozvíjení prostřednictvím dechu se otevíráme také sebeléčení a schopnosti vědomého prožívání života.

Práce s dechem však současně působí i na fyziologické úrovni: lékařsky prokázanými účinky vnitřního vnímání se harmonizují somatické i psychosomatické poruchy. Reguluje se vegetativní a endokrinní systém a probuzená životní energie a sebeléčivé síly těla působí na úrovni buněčného dýchání. Dech tak harmonizuje a stabilizuje naše zdraví na fyzické i psychické úrovni, tím že posiluje odolnost vůči vnějším i vnitřním patogenním vlivům.